nenapravitelnost Darrella Standinga

kapitola 1 - 8

Donašeč a provokatér obviní před ředitelem věznice Darrella Standinga z ukrývání dynamitu. Vedení zpanikaří, neváhá použít jakékoli donucovací prostředky, aby Darrell prozradil, kde se domnělé výbušniny ukrývají. Jak může vydat něco, co nemá? Vězni, označenému za nenapravitelného, nikdo nikdy neuvěří, i kdyby tvrdil cokoli. Surovost dozorců i vedení nezná mezí. Darrell tráví dny a týdny v samovazbě, ve svěrací kazajce. Návdavkem dostává rány, kopance. Odpírají mu jídlo i pití. Samovazba je mu vyměřena na doživotí. Jak nepřijít o rozum? Jak se naprosto nepominout? Jak zůstat při smyslech a nepřestat být myslící bytostí? Chytá mouchy, v mysli hraje šachy i počítá matematické úlohy. Postupně ovládne "autohypnózu" - neustálým zíráním na jeden bod se pomalu uvede do stavu podobnému hypnóze a "putuje" svými minulými životy. Prošel už opravdu lecčím - od nejnižších lidských bytostí až po ty nejvýše postavené. Jestli mě něco zarazilo, tak to, že nikdy nebyl ženou (alespoň zatím píše jen o mužských postavách).

Není jediným odsouzeným, který si odpykává trest samovazby - spolu s ním je to ještě Ed Morrell a Jake Oppenheimer. Ač každý ve své vlastní cele - dorozumívají se šifrovaným ťukáním. Jen díky tomu všemu stále zůstávají lidskými bytostmi.

Z popisu chování dozorců jde opravdu hrůza. Ve věznici platí jiná pravidla - uzavřený stát ve státě. Vše se odehrává v souladu se zákony i nařízeními - kdo dokáže, že vězni jsou trestáni neprávem, neúměrně - slovo proti slovu.

Darrell Standing přes to všechno chce stále žít. Nezlomnou silou je puzen k životu. Ředitel věznice si přeje, aby Darrell Standing zemřel. Teprve potom bude jistota, že jediný člověk, který ví o dynamitu ukrytém ve vězení už nikdy úkryt neprozradí.

kniha # 4 Vraždy podle abecedy

název: Vraždy podle abecedy

originální název: The ABC murders

autor: Agatha Christie

prvně publikováno: 1936

------------

moje vydání

nakladatelství: Odeon
rok vydání: 1970
počet stran: 243
ilustrace: žádné


Děj je "prostý" (zdráhám se užít tohoto slova, protože: jak může být děj v detektivce prostým?). Poirot obdrží anonymní dopis, kde je mu avizována vražda. Dopis je signován jednoduchým podpisem ABC. Policie události nevěnuje žádnou pozornost (kolik takových dopisů denně obdrží!). Jaké je překvapení, když se vražda opravdu stane. Na místě činu naleznou abecední jízdní řád nesoucí název ABC. Jméno oběti navíc začíná na písmeno A. Poté následují ještě další dopisy a další oběti v abecedním pořádku...

Ve svém vydání jsem si všimla, že překladatelka na konci buď opravdu hodně pospíchala, nebo už toho měla prostě dost, protože na konci knihy překládala téměř doslova, co četla. Větu přeložila do češtiny, ale skladbu zanechala anglickou ;-) To je jen takový postřeh. Chvili mi trvalo než jsem přišla na to, co mi vlastně nesedí a ruší při čtení. Uvedu jen jeden příklad, citaci z knihy: "Já jsem za pravdou, já jsem! Skončil jsem s lžemi." ........... "Jaký by byl objekt psaní takových dopisů? Vzbudit pozornost na pisatele, přivolat pozornost na vraždy! En verité, na první pohled se to nezdálo dělat smysl. A pak jsem uviděl světlo. Bylo to přivolat pozornost na několik vražd...."

"... že pro někoho, kdo má co skrývati, nic není tak nebezpečného jako konverzace! Řeč, tak mi pravil jeden Francouz starý a moudrý kdysi, je vynález člověka, aby nemusel myslet. Je to neomylný způsob objevování toho, co si přeje skrývat. Lidská bytost, Hastingsi, nemůže odolat příležitosti odhalení a vyjádření sebe, kterou mu konverzace skýtá. Vždy se prozrazuje."

Hercule Poirot: Vraždy podle abecedy/Poirot: The ABC murders 1992

Toto zpracování je starší ze 2 verzí, jenž se mi podařilo na internetu nalézt. Hercula Poirota zde hraje David Suchet, který v současnosti ztvárňuje detektiva v seriálovém zpracování knih Agathy Christie a nejspíš je i tím nejznámějším filmovým představitelem slavného Belgičana.

CSFD

Tak tomu říkám adaptace literární předlohy. Všechno tam, kde má být. Samozřejmě, sem tam nějaká obměna. Jedná se ale o takové detaily, které na výsledku nic nemění. Přečtete-li si anotaci knihy, čtete zároveň obsah filmu. O Davidu Suchetovi netřeba mluvit. Skvělý jako vždy. Vím, že není prvním hercem, který ztvárnil malého Belgičana, ale já si jiného Poirota nedokážu a ani nechci představit.

Malé vraždy Agathy Christie: Vraždy podle abecedy/
Les Petits meurtres d'Agatha Christie: Meurtres ABC 2009 

Tentokrát se o adaptaci pokusili francouzští filmaři. Jde o cyklus několika Christiiných detektivek a The ABC murders jsou jednou z nich. .

CSFD

Pokud hledáte filmovou adaptaci knihy Agathy Christie, jste na špatné cestě. Tahle francouzská parodie The ABC Murders je opravdový plivanec do obličeje královny detektivek a políček milovníkům jejích knih. Nejenže v knize nevystupuje Poirot (ten je nahrazen dvojicí detektivů o kterých těžko říci, který hraje hloupého a který toho hloupějšího), ale dokonce i vrahem je někdo zcela jiný! Pohled na dva směšné detektivy, kteří mají "brilantním" způsobem vyřešit sérii vražd, ve mě přímo probouzí mou temnější stranu a vyvolává chuť vraždit a to bez ohledu na abecední pořádek. Mám jednu teorii. Jedná se o britské dílo zpracované Francouzi. Ti, jak známo, Angličany nemají rádi (a naopak) a tohle byl způsob, jak se ostrovanům pomstít! Pomsta je tak dokonalá, že mě málem přivedla k pláči.

summa summarum
Ale abych nebyla zas tak zlá: pokud chcete prostě vidět nějakou kriminálku a nevadí vám párek přitroublých detektivů, není volba francouzské adaptace špatná. V případě, že dáváte přednost klasické detektivce, kde jde o zločin a jeho vyšetřování (ne o šaškování okolo), zvolte si verzi se Suchetem. Té dávám pomyslný plný počet bodů.

kniha # 3 1984

název: 1984

originální název: 1984

autor: George Orwell

prvně publikováno: 1949

------------

moje vydání

nakladatelství: Levné knihy
rok vydání: 2009

počet stran: 261

ilustrace: žádné

Byl jasný, studený dobnový den a hodiny odbíjely třináctou.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Miloval Velkého bratra.

Kniha natolik sugestivní, že jsem při čtení cítila odpor dál pokračovat. Není třeba dávat si velkou práci a najdete paralely se současností.

Příběh tak absurdní až je považován za neuskutečnitelnou fikci. A přesto!  Děsivá vize budoucnosti, která možná ani není budoucností či fikcí. Nemyslím to doslova, ale vemte si to: manipulace s informacemi. Jak snadno se dala smazat a přepsat historie. A jak nejen novináři manipulují informacemi, jak nám předkládají, kdo je v právu, kdo je viníkem a kdo obětí.... jak upravují fotografie - nemám na mysli modelky na titulních stránkách, ale třeba válečné fotografie - viz čtěte zde nebo zde. Kolik takových manipulací zůstane neodhaleno?  A ne jen ve fotoreporžáži, ale i v politice, ekonomice ... Dříve nebo později věříme, že názory nám předkládané jsou ty správné. Navíc při dostatečné "mediální masáži" je začneme považovat za naše vlastní.

Byla Smithova vzpoura zbytečná? Stála za to? Tolik utrpení a výsledek ...? Tahle kniha opravdu nenabízí happy end - žádný optimistický výhled, žádná naděje a ani jedno malé "možná, snad, třeba ..."

Ježek/Le Hérisson 2009

trailer k filmovému zpracování knihy S elegancí ježka (L´Élégance du hérisson) od autorky Muriel Barberyové:

Informace o filmu na stránkách CSFD

Film je dost odrbaná kniha. Spoustu toho ve filmu chybí (ani zmínka o sestře, manželovi, vypadly i některé postavy...), ale na druhou stranu něco přidali (líbil se mi nápad se zlatou rybičkou, s "kalendářem", který si Paloma kreslila na zeď - ten byl opravdu originální). Dalo by se říci, že film se knihou volně inspiroval. Vím, že není možné knihu natočit slovo od slova stejně, ale tady toho opravdu mnoho chybí. Především myšlenky. Nesnadný úkol, vím, ale ne nemožný, jak dokazují jiné filmy.

"Všechny šťastné rodiny

jsou si podobné,

každá nešťastná rodina

je nešťastná po svém."

Domovnice vypadala a na první pohled působila přesvědčivě domovnicky. Film jsem si pustila v českém dabingu, hlas paní Michelové nemohli vybrat lépe. Herečka drahnou chvíli od začátku filmu nepromluví. Celou dobu jsem napjatě čekala, jestli to pokazí (jak tomu nemálokdy bývá) nebo budu příjemně překvapená. Kdyby Josiane Balasko uměla mluvit česky, byl by její hlas přesně takový, jaký měla paní Michelová v českém znění.

summa summarum

Adaptace pobavila, zabila hodinu a půl volného večera a skončila. Teď vymažu film z pevného disku svého počítače a už ho nejen nikdy neuvidím, ale nejspíš si na něj už ani nevzpomenu. Na druhou stranu, abych filmu nekřivdila - párkrát jsem se zasmála, párkrát jsem se zlomyslně ušklíbla a bylo mi smrti paní Michelové stejně líto jako v knize.

a může za to Agáta

Miluju detektivní seriály, ale nikdy by mě nenapadlo, že detektivní knihu vydržím číst déle než pár stránek. Alespoň jsem to zkusila. Ale kde začít? No přeci u královny detektivek Agathy Christie. Na ní záleželo, jestli mě od četby detektivek odradí nebo naopak k nim připoutá. Nemilý úkol připadl na knihu povídek Poirotova pátrání. Dobrý nápad - začít povídkami - jsou krátké a tudíž nestihnou přestat bavit. Nemám logické nadání a proto i nejjednoduší případ je pro mne neproniknutelnou zápletkou. A tak bylo pro mě překvapením, že jsem knihu neodložila, ale dočetla. Ano, říkám ano - detektivky Agathy Christie se mi zalíbily ne jen jako filmové adaptace, ale i jako knihy. Sice se musím smířit s tím, že vraha neodhalím dříve než na konci knihy a to v momenťe, kdy mi vše objasní Poirot, Marplová, Holmes nebo kdokoliv jiný, ale s tím jsem tak nějak počítala.

2/ S elegancí ježka

název: S elegancí ježka
originální název: L´Élégance du hérisson
autor: Muriel Barberyová
prvně publikováno: 2006
------------

moje vydání

nakladatelství: Host
rok vydání: 2008
počet stran: 320
ilustrace: žádné

- Marx naprosto změnil moje vidění světa, svěřil se mi toho rána mladý Palliéres, který se mnou normálně neprohodí ani slovo.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

A ode dneška pro vás budu hledat vždy v nikdy. Krásu na světě.

 

Musím říci: zprvu nic moc. Téměř žádný děj a chvílemi tolik myšlenek, že si nejsem jistá, jestli jsem je všechny stihla sledovat a zda mi některá neunikla. Navíc mé znalosti filozofie jsou ... no, jak to jen říci ... nulové. Já prostě o filozofických směrech, pojmech , myslitelích ... prostě nic netuším. A tak mě napadá: kolik mi toho uniklo? co jsem nevyčetla mezi řádky? jaké odkazy jsem nepochopila (nebo dokonce ani nepostřehla)?

Počáteční "čtení z povinnosti" (koupím si knihu a pak si jí ani nepřečtu?) ztratilo pachuť "musení" příchodem pana Ozu. Hra pana Ozu s domovnicí na kočku a na myš mě bavila.

Mimo filozofie knihou prorůstá Japonskem a láskou k němu a jeho kultuře. Nikde to není vysloveně napsané, ale nelze si toho nevšimnout.

Narozdíl od domovnice Renée Michelové nemám ráda mirabelky (v dětství jsem ani nevěděla, že jsou k jídlu, myslela jsem si, že jsou dokonce jedovaté, protože u nás rostly podél silnice a nikdy si jich nikdo nevšímal), ale díky Palomě už alespoň vím, co ukrývají ježci pod svými bodlinami. Plus dávám za ironii, kterou se sice šetří, ale je tam. Teď už mi zbývá jen zjistit, co se ukrývá pod slovy "habeas corpus".

Lidé si myslí, že poletí ke hvězdám, a přitom skončí jako zlatá rybička v kulatém akvárku.

Politika, řekla, to je hračka pro mladé boháče, kterou nikomu nechtějí půjčovat.

Mohl to být skutečný život, a pořád je to jenom užívání vypůjčené věci na základě plné moci.

Palpaka je druh lamy, která dává hodně drahou vlnu a má na hlavě ozdobu ve tvaru papáji.

1/ Vojna a mír

název: Vojna a mír

originální název: Война и миръ

autor: Lev Nikolajevič Tolstoj

prvně publikováno: 1869

------------

moje vydání

nakladatelství: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
rok vydání: 1959
ilustrace: žádné

Do čtení se mi příliš nechtělo. Říkala jsem si: "Tolstoj! To nemůžu nikdy přečíst! Určitě se kniha bude hemžit hlubokými a sáhodlouhými filozofickými myšlenkami, které nejen že nikdy nepochopím, ale ani nevydržím číst." Omyl, epopej se četla nádherně (přestože se sáhodlouhými myšlenkami opravdu nešetří). Nedivím se, že dílo zaujímá čelní příčky všemožných žebříčků. V časopise Newsweek se dokonce umístila hned jako první. A podle mě poprávu. Jak jinak si vysvětlit, že Vojnu a mír čtou lidé po celém světě a to i po téměř 150 letech od jejího vydání? Že se znovu a znovu publikuje (jen kolik bylo filmových zpracování)? Že jí i dnes lidé rozumějí a čtou? Román se čte dnes a bude se číst i v daleké budoucnosti, protože každý chce milovat a možná ještě víc touží být milován.
Příznávám se, že občas sledovat proud Tolstého myšlenek byla fuška a né všechny jsem pobrala, ale to knize neubírá. Líto je mi jen toho konce - takový všední, neromantický. Tím nechci říci, že není dobrý. Čekala jsem prostě něco jiného. Vlastně kniha sama to slibovala po celou dobu. No jo no - zapomněla jsem - Tolstoj se neřadí mezi romantiky, ale realisty.

"Pierra poprvé na této schůzi ohromila nekonečná rozmanitost lidských rozumů, která způsobuje, že žádná pravda se nejeví dvěma lidem stejně."

"Každý člověk žije sám pro sebe, užívá svobody k dosažení svých osobních cílů a celou bytostí cítí, že může v tomto kamžiku udělat nebo neudělat ten nebo onen čin; ale jakmile jej udělá je tento čin, uskutečněný v určité chvíli, nenávratný a stává se majetkem dějin, v nichž nemá už libovolný, nýbrž předem určený význam."

"Každý člověk žije dvojím životem: životem soukromým, který je tím svobodnější, oč abstraktnější jsou jeho zájmy, a životem živelným, stádním, v němž je nucen zachovávat stanovené zákony."

 

"Vývoj lidstva, který je výsledkem nesčíslného počtu lidských libovůlí, probíhá nepřetržitě."

"Une ville occupée par l´ennemi ressemble á une fille qui a perdu son honneur." (Město obsazené nepřítelem se podobá dívce, která ztratila svou čest.)

 

"Člověk trpí chvíli, ale žije celý život."

v mém vydání nejsou žádné ilustrace,
tato je dílem A. Nikolajeva a zobrazuje
lov Rostovových

 

další ilustrace A. Nikolaeva,
zobrazuje Natašu Rostovovou
a Andreje Bolkonského
na plese

Lev Nikolajevič Tolstoj na obraze
z roku 1887, portrét namaloval
Ilja Repin



L. N. Tolstoj na poštovních známkách

Vojna a mír, 4. svazek

V závěrečném svazku se velice emotivně loučíme s knížetem Andrejem, který přechází od života k smrti.

Pierre je vězněn Francouzi. Nedozví se ani o smrti své ženy Heleny. Ztratil svobodu těla, ale nalézá klid a duševní rovnováhu. Dostává se mu uznání od obyčejných prostých lidí ( x jeho podivínství ve vyšší společnosti). Jeho jakákoliv volba vzhledem k tomu, že se nalézá ve vězení, je omezená, ale tím se mu stává naprosto snadnou, protože svoboda činí volbu obtížnou až nepřekonatelnou a tím ničí samotnou potřebu se rozhodnout.

Napoleonova vojska ustupují z Moskvy. Mimo hladu a zimy velkou armádu sužuje partizánská válka. Při jednom takovém útoku je zabit Péťa Rostov. Zárověň dojde k osvobození Pierra ze zajetí.

V epilogu jako by se děj utrhl a pokračuje až o nějakou dobu později, když už je všechno vyřešeno a životy předtím tak nepostižitelných hrdinů zevšední a zkostnatí a v kolejích se ubírají nezměnitelným směrem.

Poslední Tolstého myšlenky se zabývají historií (historiografií). Vykládá svůj náhled, staví se proti historikům - špatně se ptají, ještě hůře si odpovídají. Navíc si podle něj protiřečí. Pravda je, že tok jeho myšlenek jsem nestíhala sledovat a ztrácela se v nich.

V epilogu dostala moje romantikou nahlodaná duše ledovou sprchu. Svým způsobem se cítím podvedená. Čtyři díly epopeje o celé jedné éře a epilog končí tak ... obyčejně, neromanticky. Takový "papučový" konec! Jejich vnitřní vesmír, jejich osobnosti se tak změnili, že podezírám Tolstého, že hrdiny vyměnil. Možná je unesli marťani a na jejich místa dosadili klony. Nevím. Ale zdá se mi, že celou knihu jsem četla o jiných lidech.