39/ Mrtvému nože netřeba

název: Mrtvému nože netřeba
originální název: Íslenzkar þjóðsögur og æfintýri
autor: Jón Árnason
------------
moje vydání
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2008
počet stran: 400
ilustrace: Jan Hísek

Kniha jako stvořená pro European Reading Challenge. Poznat zemi přes její pověsti a pohádky je dobrý způsob, jak alespoň částečně poodhalit myšlení obyvatel. Krajina Islandu přímo vybízí k pověstem o obrech, elfech (pozor! elfové nemají špičaté uši, vypadají úplně stejně jako lidé, jen mají schopnost být pro ně neviditelní) a různých příšerách.

Za pozornost stojí i několikastránkový úvod, kde se dozvíte o nesnadném úkolu posbírat pověsti a pohádky na Islandu. Vyšlo to až na třetí pokus v 19. století, protože sami obyvatelé ostrova neměli zájem. Vysoce si cení svých slavných ság, které mají a znají v každé rodině, ale své pohádky považovali za méněcenné báchorky a pověry, které ani nestálo za to zapsat. Dokonce vyjádřili podezření, že by se jim za ně mohli ostatní národy posmívat.

Kniha vyšla v nakladatelství Argo v edici Mýty, pohádky a pověsti. Z této edice mám přečtené Potopené zrcadlo a těším se na další. Mohu zatím porovnávat tedy jen 2 knihy - Potopené zrcadlo (Bretaň) a Mrtvému nože netřeba (Island).
Tato kniha mne oslovila víc. Sice i zde najdete mnoho křesťanských vlivů, ale Islanďané brali náboženství tak nějak laxně a rozhodně se nevzdali svých nadpřirozených bytostí, které nedokázal zkortit ani kněz modlením. Musel se použít starý osvědčený postup, který s křesťanstvím neměl nic společného. Dokonce i ďábel se klidně volně pohyboval po kostele.

Mnoho pověstí je spjatých s určitým místem - statkem, horou, kopcem, jeskyní, ale i konkrétní osobou, která v kraji žila a jejíž jméno je obyvatelům známo dodnes.

 

 

• Islanďané drží nejvíce knih v přepočtu na obyvatele.
• V roce 1980 si zvolili jako przidentku ženu - stala se tak první hlavou státu/ženou ve světě.
• Islandština se za posledních 1000 let téměř vůbec nezměnila.
• Island nemá zavedenou železniční síť.
• Na ostrově je zakázán box. Od roku 2002 se smí boxovat alespoň amatérsky.
• Ženy po svatbě nepřejímají příjmení svého manžela, protože nic takového jako příjmení v podstatě nemají.
• Pouze 1% půdy je zde považováno za orné.
• Voda v kohoutcích je tak čistá, že není třeba k její úpravě používat chlór.

 

 

33/ Potopené zrcadlo - legendy, pověsti a pověry z Bretaně

 název: Potopené zrcadlo - legendy, pověsti a pověry z Bretaně

originální název: -----

autor: Ivana Tomková (výbor sestavila, přeložila a převyprávěla)

prvně publikováno: -----

-----------

moje vydání

nakladatelství: Argo

rok vydání: 2005

počet stran: 325

ilustrace: Dagmar Urbánková

Pověsti a legendy jsou velice staré, pohanské, ale silně ovlivněné křesťanstvím, které si je přizpůsobilo. Například v pověsti o menhirech (které v Bretani stáli už tisíce let před příchodem a i vznikem křestanstí) vystupuje Panna Marie jako osoba, která dala pokyn k jejich vystavění. Takhle podobně je to v mnoha příbězích z knihy. Dala bych přednost, kdyby legendy z doby pohanské byly oddělené od těch křesťanských. Zde vznikl takový miš maš - ani ryba ani rak.

  

République française
Bretagne
 

 

Až mne mrazilo, kolik druhů nadpřirozených bytostí vystupuje v příbězích z Bretaňského poloostrova. Navíc, mohu-li usuzovat pouze z tého knihy, drtivá většina z nich je hodně zlá a stačí velmi málo k tomu, aby člověka zabila - třeba jen na ni promluvit.

 

Kannérez-noz (Noční pradleny): Po lidech chtějí, aby jim pomohli ždímat prádlo. Když to někdo nedělá správně - spřelámou mu ruce, když odmítne - utopí ho.

Iannic-An-Od (Janek z pobřeží): Říká se tak všem utonulým. Janek z pobřeží není zlý, pokud se mu někdo nevysmívá a neopičí se po něm v jeho truchlivém sténání, ale běda tomu, kdo se s ním do téhle hry pustí!

Bugul-noz: Druh nočního ducha. Vypadá jako pastevec a je pověřený hlídáním stáda fantomů. Když za sebou uslyšíte bugula-noz pískat, rozhodně nesmíte zapískat také.

Anku: Dělník smrti. Poslední zemřelý v roce (někde první zemřelý) se v každé farnosti stává Ankuem pro svou farnost na celý příští rok.

Huitellour Nouz (Noční pískač): Velmi nebezpečný duch mrtvého.

Anaon: Početný národ bloudících duší.

a mnohé další



 

Líbilo se mi poznat příběhy odlišné od těch, které se tradují u nás. Na tak malý region jich bylo opravdu hodně - některé přes 5 stran, jiné jen na pár řádek.

  

• Francouzština byla v Anglii úředním jazykem více než 300 let (1066 - 1362).