41/ Královský úděl

název: Královský úděl
autor: Nina Bonhardová
prvně publikováno: 1971
------------
moje vydání
nakladatelství: Československý spisovatel
rok vydání: 1977
počet stran: 284
ilustrace: Michael Romberg

Zachraň křesťanství!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Pohledem objal rodný kraj a sklonil hlavu pod katův meč...

Děj románu z doby vlády Přemysla Otakara II. nevyniká strhujícím dějem. Zaměřuje se na konflikty českého obyvatelstva a králem zvýhodňovaných kolonizátorů pozvaných ze zahraničí. Přemysl Otakar na jedné straně inicioval nebývalý rozkvět na českém území, na straně druhé nevědomky zasadil kořen problému, který vygradoval až o několik set let později. Čeští obyvatelstvé se právem cítí ošizeni o svá práva, kolonizátoři naopak mají podporu krále, který sleduje vysoké cíle. Myslí si na římskou korunu. Nakonec mu "podrazi nohy" jeho vlastní moc a pověst schopného politika a vládce. Nikdo nestál o ctižádostivého, silného, schopného a energického vládce římskoněmecké říše. Politika byla už tehdy věc osobního zájmu. Vše dospěje až k tragickému konci na Moravském poli.

39/ Mrtvému nože netřeba

název: Mrtvému nože netřeba
originální název: Íslenzkar þjóðsögur og æfintýri
autor: Jón Árnason
------------
moje vydání
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2008
počet stran: 400
ilustrace: Jan Hísek

Kniha jako stvořená pro European Reading Challenge. Poznat zemi přes její pověsti a pohádky je dobrý způsob, jak alespoň částečně poodhalit myšlení obyvatel. Krajina Islandu přímo vybízí k pověstem o obrech, elfech (pozor! elfové nemají špičaté uši, vypadají úplně stejně jako lidé, jen mají schopnost být pro ně neviditelní) a různých příšerách.

Za pozornost stojí i několikastránkový úvod, kde se dozvíte o nesnadném úkolu posbírat pověsti a pohádky na Islandu. Vyšlo to až na třetí pokus v 19. století, protože sami obyvatelé ostrova neměli zájem. Vysoce si cení svých slavných ság, které mají a znají v každé rodině, ale své pohádky považovali za méněcenné báchorky a pověry, které ani nestálo za to zapsat. Dokonce vyjádřili podezření, že by se jim za ně mohli ostatní národy posmívat.

Kniha vyšla v nakladatelství Argo v edici Mýty, pohádky a pověsti. Z této edice mám přečtené Potopené zrcadlo a těším se na další. Mohu zatím porovnávat tedy jen 2 knihy - Potopené zrcadlo (Bretaň) a Mrtvému nože netřeba (Island).
Tato kniha mne oslovila víc. Sice i zde najdete mnoho křesťanských vlivů, ale Islanďané brali náboženství tak nějak laxně a rozhodně se nevzdali svých nadpřirozených bytostí, které nedokázal zkortit ani kněz modlením. Musel se použít starý osvědčený postup, který s křesťanstvím neměl nic společného. Dokonce i ďábel se klidně volně pohyboval po kostele.

Mnoho pověstí je spjatých s určitým místem - statkem, horou, kopcem, jeskyní, ale i konkrétní osobou, která v kraji žila a jejíž jméno je obyvatelům známo dodnes.

 

 

• Islanďané drží nejvíce knih v přepočtu na obyvatele.
• V roce 1980 si zvolili jako przidentku ženu - stala se tak první hlavou státu/ženou ve světě.
• Islandština se za posledních 1000 let téměř vůbec nezměnila.
• Island nemá zavedenou železniční síť.
• Na ostrově je zakázán box. Od roku 2002 se smí boxovat alespoň amatérsky.
• Ženy po svatbě nepřejímají příjmení svého manžela, protože nic takového jako příjmení v podstatě nemají.
• Pouze 1% půdy je zde považováno za orné.
• Voda v kohoutcích je tak čistá, že není třeba k její úpravě používat chlór.

 

 

31/ Evropa v rodině

název: Evropa v rodině
originální název: Europa w rodzinie, Czas odmieniony
autor: Maria Czapska

prvně publikováno: 1970 (Europa w rodzinie) a 1978 (Czas odmieniony)

------------

moje vydání

nakladatelství: ACADEMIA (edice Paměť)
rok vydání: 2010
počet stran: 496
ilustrace: fotografie

Píše se rok 1905.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Pro mě to byl počátek nové epochy.

Kniha vzpomínek na dětství a zároveň rodinná kronika je rozdělena na dvě části - Evropa v rodině a Proměněný čas. Původně tvořily samostatné knihy, které vyšly v rozmezí 8 let, ale v českém vydání jsou vydány v jednom zvazku.

Rzeczpospolita Polska

Autorka Maria Czapska zachycuje mizející (dnes již neexistující) svět kulturního kosmopolismu. Pátrá v rodinných archívech a starých dopisech, které si lidé dříve tak často posílali. Některé dopisy spálil oheň revolucí a válek a tak jsou mnohé vzpomínky kusé.

Maria se narodila v Čechách (je blízce spřízněná s rodem Thunů), vyrůstala v Przylukách nedaleko běloruského Minsku, který v těch dobách náležel Polsku a žila v Petrohradu, Polsku, Francii.
Žila v době plné revolucí a válek. Osud její rodinu rozvál po celém světě. Vzpomíná na své rodiče, sourozence a další lidi, které ve svém zajímavém životě potkala, ale válečná léta bohužel nepřejí lidskému osudu a tak, jak se seznamovala s novými lidmi, tak o ně i přicházela.

Vzpomínka na tu kratičkou idylu podzimního večera v Dukoře přetrvala dvě války a ještě i dlouhé následující roky. Generál vzpomínal na "Růženku" a ona vzpomínala na něj. "Uzavřená kapitola dějin...," psala v červnu 1970 po generálově smrti. "Dokonce i mne pronásleduje ten přízrak mého dávného mládí, nesmírného obdivu k tomu Kmicicovi, protože tak jsem si Kmicice vždy představovala - no a pak šly dějiny světa, otřesy země, naší země, ta moře slz a zpackaných lidských osudů, a opět role, jíž se ujal. Ale už jsem se s ním nikdy neviděla, a tak mi zůstal v paměti nezastřeně..."

Kniha mne okouzlila právě tím, že zachycuje dnes již neexistující svět a dobu tak bohatou na události (byť neveselé); svět, kdy se současná Evropa teprve stávala tím, čím je dnes. Maria Czapska zachytila zánik staré Evropy (s jejími společenskými pořádky) a její bolestivý přerod do dnešní podoby.

• Maria Czapska se narodila v Praze, v Thunovském paláci na Malé straně.
• Její matka, Josefina Thun-Hohenstein, pocházela z české děčínské větve zmíněného rodu.
• V Polsku je svátek považován za důležitější den než narozeniny.
• Polští řidiči jsou povinni (stejně jako u nás) jezdit celoročně s rozsvícenými světly.
• V polské televizi se nepoužívá synchronní dabing jako u nás, takže pod polským dabingem můžete slyšet originální znění