1/ Vojna a mír

název: Vojna a mír

originální název: Война и миръ

autor: Lev Nikolajevič Tolstoj

prvně publikováno: 1869

------------

moje vydání

nakladatelství: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
rok vydání: 1959
ilustrace: žádné

Do čtení se mi příliš nechtělo. Říkala jsem si: "Tolstoj! To nemůžu nikdy přečíst! Určitě se kniha bude hemžit hlubokými a sáhodlouhými filozofickými myšlenkami, které nejen že nikdy nepochopím, ale ani nevydržím číst." Omyl, epopej se četla nádherně (přestože se sáhodlouhými myšlenkami opravdu nešetří). Nedivím se, že dílo zaujímá čelní příčky všemožných žebříčků. V časopise Newsweek se dokonce umístila hned jako první. A podle mě poprávu. Jak jinak si vysvětlit, že Vojnu a mír čtou lidé po celém světě a to i po téměř 150 letech od jejího vydání? Že se znovu a znovu publikuje (jen kolik bylo filmových zpracování)? Že jí i dnes lidé rozumějí a čtou? Román se čte dnes a bude se číst i v daleké budoucnosti, protože každý chce milovat a možná ještě víc touží být milován.
Příznávám se, že občas sledovat proud Tolstého myšlenek byla fuška a né všechny jsem pobrala, ale to knize neubírá. Líto je mi jen toho konce - takový všední, neromantický. Tím nechci říci, že není dobrý. Čekala jsem prostě něco jiného. Vlastně kniha sama to slibovala po celou dobu. No jo no - zapomněla jsem - Tolstoj se neřadí mezi romantiky, ale realisty.

"Pierra poprvé na této schůzi ohromila nekonečná rozmanitost lidských rozumů, která způsobuje, že žádná pravda se nejeví dvěma lidem stejně."

"Každý člověk žije sám pro sebe, užívá svobody k dosažení svých osobních cílů a celou bytostí cítí, že může v tomto kamžiku udělat nebo neudělat ten nebo onen čin; ale jakmile jej udělá je tento čin, uskutečněný v určité chvíli, nenávratný a stává se majetkem dějin, v nichž nemá už libovolný, nýbrž předem určený význam."

"Každý člověk žije dvojím životem: životem soukromým, který je tím svobodnější, oč abstraktnější jsou jeho zájmy, a životem živelným, stádním, v němž je nucen zachovávat stanovené zákony."

 

"Vývoj lidstva, který je výsledkem nesčíslného počtu lidských libovůlí, probíhá nepřetržitě."

"Une ville occupée par l´ennemi ressemble á une fille qui a perdu son honneur." (Město obsazené nepřítelem se podobá dívce, která ztratila svou čest.)

 

"Člověk trpí chvíli, ale žije celý život."

v mém vydání nejsou žádné ilustrace,
tato je dílem A. Nikolajeva a zobrazuje
lov Rostovových

 

další ilustrace A. Nikolaeva,
zobrazuje Natašu Rostovovou
a Andreje Bolkonského
na plese

Lev Nikolajevič Tolstoj na obraze
z roku 1887, portrét namaloval
Ilja Repin



L. N. Tolstoj na poštovních známkách

Vojna a mír, 4. svazek

V závěrečném svazku se velice emotivně loučíme s knížetem Andrejem, který přechází od života k smrti.

Pierre je vězněn Francouzi. Nedozví se ani o smrti své ženy Heleny. Ztratil svobodu těla, ale nalézá klid a duševní rovnováhu. Dostává se mu uznání od obyčejných prostých lidí ( x jeho podivínství ve vyšší společnosti). Jeho jakákoliv volba vzhledem k tomu, že se nalézá ve vězení, je omezená, ale tím se mu stává naprosto snadnou, protože svoboda činí volbu obtížnou až nepřekonatelnou a tím ničí samotnou potřebu se rozhodnout.

Napoleonova vojska ustupují z Moskvy. Mimo hladu a zimy velkou armádu sužuje partizánská válka. Při jednom takovém útoku je zabit Péťa Rostov. Zárověň dojde k osvobození Pierra ze zajetí.

V epilogu jako by se děj utrhl a pokračuje až o nějakou dobu později, když už je všechno vyřešeno a životy předtím tak nepostižitelných hrdinů zevšední a zkostnatí a v kolejích se ubírají nezměnitelným směrem.

Poslední Tolstého myšlenky se zabývají historií (historiografií). Vykládá svůj náhled, staví se proti historikům - špatně se ptají, ještě hůře si odpovídají. Navíc si podle něj protiřečí. Pravda je, že tok jeho myšlenek jsem nestíhala sledovat a ztrácela se v nich.

V epilogu dostala moje romantikou nahlodaná duše ledovou sprchu. Svým způsobem se cítím podvedená. Čtyři díly epopeje o celé jedné éře a epilog končí tak ... obyčejně, neromanticky. Takový "papučový" konec! Jejich vnitřní vesmír, jejich osobnosti se tak změnili, že podezírám Tolstého, že hrdiny vyměnil. Možná je unesli marťani a na jejich místa dosadili klony. Nevím. Ale zdá se mi, že celou knihu jsem četla o jiných lidech.

Лев Толстой

Vojna a mír, 3. svazek

Třetí svazek se zabývá především válkou s Napoleonem v roce 1812 - tzv. Vlasteneckou válkou. Tolstoj se nad celou válkou zamýšlí - kritizuje nejen válku jako takovou, ale i jednotlivé generály, velitele (neshody mezi generalitou a tím nejednotné velení), Napoleona, dokonce i historiky, kteří vykládají jak a k čemu došlo, z jakých příčin a za jakých podmínek. Popisuje Napoleonovo překročení řeky Němen, čímž to všechno začalo; bitvu u Borodina, tažení do Moskvy, její vysídlování a obsazení francouzskou armádou. V Moskvě začínají propukat požáry (Tolstoj za tím ale nevidí ani Francouze, ani Rusy, ale jako hlavní příčinu spatřuje stav, že většina obytných stavení ve městě byla postavena ze dřeva a tak je zkáza neobydlené Moskvy nezvratná).

Válka je stěžejním tématem 3. dílu, ale není jediným. Nezapomínáme na naše hlavní hrdiny. Je nemožné, aby se jich válka nedotkla, neovlivnila jejich život. Kněžna Marja Bolkonská s otcem opouští Lysé Hory, její otec umírá na záchvat mrtvice a tak musí odjet do Moskvy sama. Odjezd ale zkomplikují vzbouření mužici, kteří jí odmítají pustit. Naštěstí se shodou náhod v okolí objeví Nikolaj Rostov a ve vyhrocené situaci zasáhne a přinutí mužiky Marju propustit a umožnit jí odcestovat. Nikolaj na mladou kněžnu velice zapůsobí, Marie si začne dělat nepatrné naděje. Dokonce i Rostov se o ní příznivě zmiňuje v dopise domů (což Soňa, která ví, že jedině sňatek s bohatou kněžnou může vyřešit tíživou finanční situaci rodiny Rostovových, nese těžce, ale s vyrovnaností a odevzdaností, která je pro ni tak typická).

Kníže Andrej Bolkonskij je v bitvě velice těžce raněn a dokonce prohlášen za mrtvého, ale stejně jako po bitvě u Slavkova se ukáže, že opak je pravdou. Ač lékaři ani nevěřili, že je možné tak vážná zranění přežít, Andrejovi je zatím souzeno žít. Jako raněný se setkává s Natašou, která s rodinou prchá z Moskvy.

Stejné bitvy (ve které je kníže Bolkonskij zraněn) se jako pozorovatel zúčastnil Pierre Bezuchov. Jeho vychytralá žena přestoupí z pravoslavné víry na katolickou a žádá rozvod (v této době věc doslova ojedinělá, a to ještě v Rusku, kde se podle tehdejší pravoslavné víry, nebylo možné provdat, byl-li manžel naživu). Petr uvěří v magii čísel a v jeho snílkovské hlavě se zrodí myšlenka, že on je vyvolen zabít Napoleona. Nedostane k tomu příležitost, protože je zatčen a nespravedlivě obviněn z rabování a žhářství (myšlenka, že by Pierre raboval je šílená - však k tomu chudák přijde jako "slepý k houslím" - doslova se nacházel v nesprávný čas na nesprávném místě). Bezuchovovým zatčením třetí svazek končí.

Vojna a mír; první 2 svazky

Přečetla jsem zatím první 2 díly z celkem 4 knih románové epopeje Vojna a mír. Počáteční obavy ze jména Tolstoj pominuly při prvních kapitolách. Více než války s Napoleonem jsou pro mě určitě zajímavé postavy. Už teď jsem si na ně utvořila různé názory - některé nemohu vystát, jiné lituji, závidím jim, soucítím s nimi, v některých poznávám (alespoň jednotlivé vlastnosti ;-) ... - uvidím, jak se budou jednotlivé osobnosti dál vyvíjet.

Nataša Rostovová způsobila rodině (i sobě) spoustu problémů pokusem o útěk s mladým Kuraginem. Kdyby žila dnes, nikdo by se nad její nestálostí citů nepozastavil. Prostě by se rozešla s předchozím partnerem (vlastně ani to by nemusela). Ale v 19. století znamená zrušení (byť neoznámeného) zasnoubení v podstatě skandál. V prvních chvílích mě napadaly myšlenky typu: "Dobře ti tak! Věděla jsi do čeho jdeš..." Ale ve skutečnosti - snadno se zamilovat a pro lásku opustit všechno a všechny, neohlížet se nalevo ani napravo, žít jen pro ten okamžik.... která by nechtěla podlehnout bláznivé zamilovanosti. A navíc - jak má asi poznat, který je ten pravý? Vždyť to nedokážeme poznat ani dnes.

Líto (občas bych ho spíš nakopla za to, jaký je to "ňouma") je mi Pierra Bezuchova. Takový člověk - vzdělaný, zcestovalý - a nechá sebou "vytírat podlahu". Vím, těžko zbohatnout a nepodlehnout klamu společnosti, že všechno je takové, jak vám lidé říkají. A tedy, že i ty jsi takový, jaký říkají, že jsi. Prohlásit: "Peníze mu zničily život", je trefné (alespoň zatím vše tak vyznělo). Navíc vyženil opravdu povedenou "famílii".

Krásná Soňa trpělivě čeká na svého Nikolaje a tiše trpí. Andrej Bolkonskij také trpí, ale z jiného důvodu. Tohle mi na Natašině vztahu s Anatolem nejvíc vadilo. Ublížila Bolkonskému aniž by jen na okamžik pomyslela, jakou mu způsobí bolest. Jo, zamilovaní lidé jsou asi opravdu sobci.