kniha # 18 Přísahám a slibuji

název: Přísahám a slibuji

originální název: Přísahám a slibuji
autor: Ota Dub
prvně publikováno: 1977
------------

moje vydání

nakladatelství: Československý spisovatel

rok vydání: 1977

počet stran: 330

ilustrace: žádné

Když slíbil na zemském národním výboru, že nastoupí v Severním Městě na Řece, ihned začal plnit svůj slib do písmene.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Děkuji vám za pozornost, soudruzi primáři, a dnešní aktiv končím."

Lékař Vojtěch Albert se po válce vrací zpět domů z koncentračního tábora. Žádá o místo v Praze, ale je umístěn v pohraničí odkud vyhánějí všechny Němce a na jejich místo je třeba mnoho lidí - lékařů, dělníků, zemědělců ....

Nemocnice je naštěstí dobře zařízená. Přesto je zde mnoho práce. Místo vyhnaných Němců se musí zaučit noví lidé - laboranti, zdravotní sestry, lékaři ... Naštěstí je schopných lidí mnoho. Začíná se užívat penicilín, kterého je neustálý nedostatek. Vojtěch Albert nebere svou profesi jen jako práci, ale jako poslání.

V tom tkví hlavní nadání pro službu lékařskou, v umění odložit sebe a naplnit se tím druhým. Bible by řekla naplnit se svým bližním.

A tak se doktor Albert přenesl přes svůj velký životní nezdar, naučil se sám se sebou zacházet, trénovat se, nedovolit si ohnout hřbet a rýpat se ve vlastní bolesti. Žiješ mezi lidmi a co je komu do tvé komplikace. Chceš mezi nimi žít dál, najdi si tedy nové místo. A hleď, aby bylo důstojnější a pěknější než to, které jsi musel opustit. Hlavu nos zpříma, nemáš důvod ji sklánět, nic jsi neprovedl, jen smůlu jsi měl.

Hrdinové se nerodí v posteli ani na porodním sále, hrdinové se vůbec nerodí. Hrdinou se člověk stane, když ho potká příležitost. To jen básníci hovoří o zrodu hrdiny, skutečnost je vždycky přízemnější.

Růže a láska kvetou bez zábran, neohlížejí se na válku, na krize, na zemětřesení, když přijde jejich čas, rozvíjí se do krásy.

Byl rád, ale nepřeceňoval svůj úspěch. Ars longa, vita brevis, scientia brevissima. Umění má dlouhé trvání, život jenom krátké, ale věda, poznání, ze všeho nejkratší. Co platí dnes, bude už zítra překonáno.

V poslední době je tohle již 3 kniha, kterou čtu a napsal ji lékař/ka. Už hodně dávno jsem se pokoušela číst Ranhojiče od Noaha Gordona, ale daleko jsem se nedostala. Lékařské prostředí pro mě není přitažlivé. Nikdy jsem nekoukala ani na doktorské seriály (počínaje Nemocnicí na kraji města, přes Nemocnici Chicago Hope až po Ordinaci), proto se mi tuhle knihu opravdu načínat nechtělo. Milým překvapením bylo, že kniha vypráví příběhy "lidské". Práce lékaře je radost i starost. Někdy se zadaří, jindy ... Albert není obyčejným lékařem, zajímá se o osudy svých pacientů - jak se jim daří, když odejdou z nemocnice ...
Rozhodně nelituji, že jsem se přesvědčila se čtením románu začít. Líbí se mi i styl, kterým autor píše. Způsob, jakým slova řadí, jak slova vybírá.