kniha # 17 Dopis Kláře

název: Dopis Kláře
originální název: Dopis Kláře
autor: Valja Stýblová

prvně publikováno: 1963

------------

moje vydání

nakladatelství: Československý spisovatel

rok vydání: 1985

počet stran: 195 (kniha má 360 stran)

ilustrace: Karel Teissig

Až do dnešního dne jsem si myslel, že jsem šťasten, Kláro, až do toho osudného okamžiku.

 xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

Nenávidět průzračně lhostejné tváře lidí, kteří nic nezavinili, nenávidět matčin soucit, sám sebe nenávidět, anebo, což je ještě horší, sám sobě podle odpustit.

Příběh psaný formou dopisu. Viktor (bezpečnostní technik) píše dopis své ženě Kláře (zdravotní sestra). Manželi jsou krátce - teprve rok. Přesto jejich manželství dostává nemalé trhliny. Částečnou vinu na tom nese i Vikrotova matka, která zasahuje do domácnosti mladých manželů.

Oba jsou tak rozdílní - Viktor, muž typu "kam vítr - tam plášť", ustupuje nejen své matce, ale i vedení továrny, kde pracuje. Jeho prací je stát za zaměstnanci továrny, přesto ustupuje řediteli, aby se mohl plnit plán výroby. Navíc svou práci neodvádí tak, jak by měl. Vše hladce prochází. Ale znáte to: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu ..." Mladá dělnice odjíždí z práce na kole, je omámená benzínovými výpary a skončí pod koly automobilu. Viktor měl dohlížet na koncentrace výparů v továrně, ale protože ustupoval řediteli, docházelo k porušování hygienických předpisů. Navíc řediteli neustupoval proto, že by na něj byl vyvíjen nátlak, ale proto, že se chtěl vedení stavět do očí, nemít žádné problémy a hlavně být "nahoře" dobře zapsán. Oproti tomu Klára je naprosto jiná. Přímočará, jakýkoli alibismus, lež, podvod jsou jí naprosto cizí. Narozdíl od svého manžela je i velice oblíbená. O to hůře nese rozpory s tchýní a poté celou situaci okolo úrazu mladé dívky, jejíž rodina jí byla navíc velice blízká. Manžel se pro ní stává zklamáním.

"Člověk se musí učit, učit a zase učit," říkal jsem jim. "Denně se učte, jinak se hromadí neznalosti, které je nutno zakrývat. Ale jednou přijde chvíle a  všechno diletantské z vás spadne jako hezké šaty ledabyle ušité, a budete stát obnaženi a bezradní. Pak už je pozdě, protože dnešní doba je jako rychle jedoucí stroj. Nikdo si nesmí dovolit zůstat pozadu, vypadnout z toho letícího rychlíku."

Kniha není nijak dějově bohatá. Hlavním tématem je odpovědnost. Viktor se ze situace snaží vykroutit jakýmkoli způsobem. K podvodu přinutí i svou ženu, která přijde o všechny ideály, které o svém manželovi měla. Její vystřízlivění je bolestivé. Velice lituji zklamané Kláry - sama v manželství mlčky snášela ústrky od své tchýně, protože věřila, že manžel stojí za ní. Viktor má plnou hlavu myšlenek, jak zamaskovat své profesní pochybení. A Klára se stane jen prostředkem, jak toho dosáhnout. Naproti tomu Viktora mi není líto ani trochu. Ano, udělal chybu. Ano, může se to stát každému. Ale způsob, jakým se snaží ze situace dostat .... je prostě odporný. Kope okolo sebe jak může, je mu naprosto jedno na koho hodí bláto, jen aby on sám zůstal čistý. Chvilkami se sám cítí téměř jako obět. Slaboch, který si není schopen přiznat svůj díl viny a přijmout za ní odpovědnost. Občas v sobě objevuje pocit viny, chuť se přiznat, ale jeho alibismus je silnější.