Čtvrtá a pátá kniha nás opět vrací do příběhu. Dovídáme se o tom, jak nalezli Quasimoda odloženého v chrámu. Nechybělo mnoho a pověrčivé baby by malého hocha nechaly upálit. Tak moc věřily, že dítě není lidskou bytostí. Právě včas jej odnesl, tehdy ještě mladý, Klaudius Frollo.
Klaudius je člověkem velice vzdělaným a zároveň asketickým. Jeho učenost se v jistém směru obrátila proti němu - lidé věří, že je čarodějem, že se zaprodal ďáblovi, kterého ztělesňuje Quasimodo. Ten jen čeká až se čas naplní a bude si moci odnést Frollovu duši. Každý jsem si vědom toho, jak se díváme na lidi, kteří nezapadají do "standardu". Navenek se můžeme tvářit jakkoli, ale koho někdy o někom nenapadla nějaká opravdu podlá nebo škodolibá myšlenka, nedostavil se obludný pocit sebeuspokojení, že on ano, ale já naštěstí ne? No a co si asi musí myslet středověký člověk ovlivněný vírou, který si nedokáže vysvětlit fyzickou abnormalitu? Ve středověku tolerance tak nějak prostě netáhla.
Žádné komentáře:
Okomentovat