Nejhůře se srovnávám s popisem města obvzláště ve třetí knize, která se ničím jiným nezabývá. Patřím mezi typy bez prostorové představivosti. Ztratím se naprosto všude. Navíc jsem nikdy nebyla ve Francii - natož v Paříži. Proto sáhodlouhý popis katerdrály mě nebaví, nic mi neříká. Popis města a dokonce jednotlivých ulic mě přivádí přímo k zoufalství. Třetí kniha mi dává zabrat. Nedokáži si v hlavě vykreslit plánek města, které mi autor líčí. Čtu, ale nevím co a moje pozornost nenápadně povoluje - až najednou zjistím, že vůbec netuším, co čtu. Vidím písmenka, která se slévají do jednotlivých slov, ty poté ve věty, odstavce ... ale nevnímám jejich význam.
Kapitoly jsou hojně prošpikované latinou - hlavně ze začátku - ale chybí mi překlady na konci knihy nebo v dolní části stránky. Na druhou stranu latina spíš doplňuje a vystihuje atmosféru - nejvíce jí užívají studenti a ke středověkým studentům tak nějak patří. Netvoří ani jádro sdělení a tak, přestože latinou nevládnu, neuniká mi nic z děje.
Prozatím mám přečtené první tři knihy z celkového počtu jedenácti. Vynechám-li tu třetí, která by pro mě (člověka bez základní znalosti města Paříže) ani v románu nemusela být, nejsem Hugovým dílem znuděná a už teď klidně prohlásím - tento román si ráda přečtu až do konce.
(Pro obyvatele Paříže, nebo znalce tohoto jistě překrásného města, musí být zajímavé porovnávat město kdysi a dnes. Jak jednotlivé ulice zanikaly, přejmenovávaly se, měnily... A jaký je to asi pocit, číst si v románu a zjistit, že se děj odehrává ve vaší ulici a vy najednou víte, kde přesně to bylo...)
Žádné komentáře:
Okomentovat