název: Hovory s T. G. M.originální název: Hovory s T. G. M.
autor: Karel Čapek
prvně publikováno: 1928, 1931 a 1935 (vycházela po částech)
------------
moje vydání
nakladatelství: Fragment
rok vydání: 2009
počet stran: 306
ilustrace: žádné
Tato kniha původně vyšla ve třech částech - Věk mladosti, Život a práce, Myšlení a život. Jako dodatek ke knize Karel Čapek přidal Mlčení s T. G. Masarykem, kde popisuje způsob vzniku knihy.
První dvě části mne nadchly, třetí už méně. Třetí kniha je založena na rozhovoru - Čapek pokládá otázky a prezident odpovídá. Největší pozornost věnuje filosofii a náboženství - filosofie mne minula, netuším o čem mluvil; a náboženství ve smyslu "církev" je mi velice vzdálené.
Kniha mohla ještě obsahovat obrazovou část - nějaké fotografie, obrázky.
Takový člověk - politik nám chybí. I přes jeho nedostatky a chyby (každý je má). Ačkoli by se mu mohlo leccos vyčíst, nemá dnešní politika osobnost, která by se mu mohla rovnat. Těžko v dnešní politice můžeme ukázat na někoho komu jde o pravdu, kdo jí dává přednost před populismem. Možná takový člověk, který by se mohl Masarykově osobnosti mravně vyrovnat není v politice jen vidět. Nebo se možná ještě nenarodil.
Líbilo se mi, jak mluví o Rukopisech. Myslím, že na tom se ukazuje Masarykovův charakter, jeho smysl pro pravdu a odvaha jít proti proudu, když jde o pravdu.
rok vydání: 2009
počet stran: 306
ilustrace: žádné
Mé nejstarší vzpomínky....
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Tož celkem to bylo asi devět let vyptávání, uvažování, vzpomínání, vypravování a - mlčení.
Tato kniha původně vyšla ve třech částech - Věk mladosti, Život a práce, Myšlení a život. Jako dodatek ke knize Karel Čapek přidal Mlčení s T. G. Masarykem, kde popisuje způsob vzniku knihy.
První dvě části mne nadchly, třetí už méně. Třetí kniha je založena na rozhovoru - Čapek pokládá otázky a prezident odpovídá. Největší pozornost věnuje filosofii a náboženství - filosofie mne minula, netuším o čem mluvil; a náboženství ve smyslu "církev" je mi velice vzdálené.
Kniha mohla ještě obsahovat obrazovou část - nějaké fotografie, obrázky.
Takový člověk - politik nám chybí. I přes jeho nedostatky a chyby (každý je má). Ačkoli by se mu mohlo leccos vyčíst, nemá dnešní politika osobnost, která by se mu mohla rovnat. Těžko v dnešní politice můžeme ukázat na někoho komu jde o pravdu, kdo jí dává přednost před populismem. Možná takový člověk, který by se mohl Masarykově osobnosti mravně vyrovnat není v politice jen vidět. Nebo se možná ještě nenarodil.
Líbilo se mi, jak mluví o Rukopisech. Myslím, že na tom se ukazuje Masarykovův charakter, jeho smysl pro pravdu a odvaha jít proti proudu, když jde o pravdu.
Pro mne otázka Rukopisů byla v první řadě otázkou mravní - jsou-li podvržené, musíme se z toho před světem vyznat. Naše hrdost, naše výchova nesmí spočívat na lži. A pak: ani svou vlastní historii jsme nemohli správně poznat, dokud jsme klopýtali o vymyšlenou minulost. Tož to se mně rozumnělo samo sebou.
To mně dělalo švandu, ale zlobilo mě, když jsem viděl, jak někteří hájí Rukopisů neupřímně: nevěřili v ně, ale báli se to přiznat. (strana 80)
To je problém malého národa: my musíme dělat víc než jiní a být šikovní; ale kdyby na nás někdo šel násilím, tož se nedat ... Nedat se, to je všechno.
Lež je nemužná; je zbraní slabochů, dost často také násilníků - ne lidí silných. Pravda, pravda poctivá, poznání skutečné nemůže nikdy uškodit.
Demokracie potřebuje vůdců, ne pánů.
Žádné komentáře:
Okomentovat