kniha # 23 Střet králů

název: Střet králů
originální název: A clash of kings

autor: George R. R. Martin

prvně publikováno: 1998

------------

moje vydání

nakladatelství: Talpress
rok vydání: 2011
počet stran: 944
ilustrace: žádné

Ocas komety se táhl přes úsvit, rudý šrám, který krvácel nad skalisky Dračího kamene jako rána na růžovopurpurové obloze.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Já taky nejsem mrtvý.

Střet králů navazuje na předchozí knihu Hra o trůny. Tento díl bude mít seriálovou premiéru někdy v dubnu a tak byl děj knihy pro mě tajemstvím. Hodně se to projevilo na rychlosti mého čtení, stejně jako na horlivosti s jakou jsem se zakousávala do další a další kapitoly a stále se nemohla přinutit přestat, protože já prostě musela! vědět, jak to dopadne.

kniha je součástí
Tea & Book Reading Challenge

Má obliba jednotlivých postav se nijak výrazně neposunula. První místo stále zaujímá Arya a hned za ní se drží Jon. Nově mě stále víc a víc zajímají kapitoly Tyriona. Nejen díky jeho mazanosti, ale také je podle mě postavou někde "mezi" - je Lannisterem, stojí na jejich straně, ale jeho vlastní rodina dělá všechno proto, aby je nenáviděl. Zajímá mě, jak dlouho vydrží snášet nevděčnost vlastního rodu a jestli ne, jakým způsobem se jí rozhodne řešit.

kniha je součástí
 Historical Fiction Reading Challenge 2012

Naopak nejméně zajímavé pro mě byly kapitoly Davos a Theon, i když obě značně zamíchaly dějem.

Ke konci knihy zmizne Ohař, který je podle mě také takovou dvojitou postavou. Jaký je navenek musí být každému jasné, ale co se skrývá uvnitř tuší možná jen Sansa (aniž by si to uvědomovala).

Myslím, že už teď - po dvou knihách - můžu prohlásit, že Píseň ledu a ohně aspiruje na nejlepší knihu (v tomto případě spíš knižní sérii) tohoto roku. Opravdu, jak jsem tomu sama nevěřila, musím uznat, že čtu téměř bez ustání - četla jsem celý víkend do půl třetí ráno (dokonce i vycházky se psem se nějak zkrátily, na internet jsem nechodila každý den a navíc mi to vůbec nevadilo - a to je co říct, protože patřím mezi internetoholiky).

O čem se musím zmínit je jídlo. Taky vám připadá tak nelákavé? Mě teda hodně. Jídla, která popisují jako vybrané lahůdky by mě absolutně vůbec nelákala. Spíš naopak. Jenže co se ve středověku běžně vařilo, dnes by nás asi dost zaskočilo.

Osobně druhý díl série (Střet králů) řadím v oblíbenosti nad první (Hra o trůny). Pravděpodobně proto, že sem opravdu netušila, co bude dál.

"Duchové jsou všude," řekl ser Jorah tiše. "Nosíme si je s sebou, kamkoli jdeme."

Střet králů je mojí druhou knihou v Tea & Books Reading Challenge.
Díky tomu jsem prozatím dosáhla úrovně Chamomile Lover.
Nalézáme se na konci první třetiny roku 2012 a tak doufám,
že dosáhnu ještě vyšší úrovně než dosud.

kniha # 22 Hra o trůny

název: Hra o trůny
originální název: Game of thrones

autor: George R. R. Martin

prvně publikováno: 1996

------------

moje vydání

nakladatelství: Talpress
rok vydání: 2011
počet stran: 848
ilustrace: žádné

"Měli bychom se vydat zpátky," zamlumlal Gared, když les kolem  nich začal tmavnout.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Průhledná křídla se rozvinula a zavířila vzduchem a poprvé po stovkách let noc ožila písní draků.

O knize Hra o trůny jsem nikdy neslyšela. Stejně tak o jejím autorovi G. R. R. Martinovi. Poprvé jsem se s obojím setkala až na internetu, kde se psalo o připravovaném seriálu v produkci HBO, který měl být natočen na motivy knih právě tohoto autora. Řekla jsem si, že to bude prostě jen další fantazy seriál na který se možná někdy podívám.
 

tato kniha je součástí
Tea & Books Reading Challenge ....

Podívala jsem se na celou první řadu a těšila se na druhou. Už jen proto, že první řada skončila pro mě v jednom z nejzajímavějších okamžiků - a to když Arya odjížděla na sever. Arya byla z celého seriálu moje nejoblíbenější postava. Oblíbených jsem měla víc, samozřejmě, ale nejmladší Starkovic děvče mi bylo nejsympatičtější. 

Pak se na internetu začaly objevovat informace o tom, jak pokračuje natáčení druhé série, ale do odvysílání zbývalo ještě spoustu času a já tak přemýšlela, jak asi všechno bude dál pokračovat, protože autor se nezdráhal popravit postavy, které se zdály pro příběh nejdůležitější. To je dobré i špatné - tím se celý děj stává více nepředvídatelným a do popředí mohou postoupit jiné postavy, ale zároveň většinou zemřou zrovna ty, kterým fandíte ....

... a také Historical Fiction
Reading Challenge

Tak a teď ke knize konkrétně.
Ned Stark je vyzván králem, aby přijal místo králova pobočníka místo zemřelého Jona Arryna. Ned není nadšený, ale odmítnout nemůže. Odjede ze svého sídla Zimohradu na jih s králem. Společně s ním odjíždějí i jeho dvě dcery Arya a starší Sansa, která se má v budoucnu stát ženou korunního prince. Na Zimohradu zanechává svou ženu, nejstaršího syna Robba a oba nejmladší syny Rickona a Brana, který ochrnul po pádu z věže. Ned odhalí tajemství královny Cersei o původu jejích dětí, musí proto zemřít. Jeho poprava vyvolá válku.

Pán severu má mimo svých "oficiálních" dětí ještě nemanželského syna Jona, zvaného Sníh. Sníh je tradičním příjmením bastardů na severu. Jon odjíždí na Zeď, kde má strážit svět před nebezpečím, které se ukrývá za jejími hradbami.

Každé z Nedových dětí má svého zlovlka, kterého vychovává od štěněte.

Příběh jsem opravdu jen naťukla, protože vtěsnat 850 stránkovou knihu do jednoho příspevku na blogu, není možné. Navíc, proč prozrazovat tajemství, stačí naznačit.

Příběh byl pro mě v Hře o trůny dost předvídatelný, protože znám seriál natočený na motivy knihy. To byla i moje hlavní obava - nebude mě nudit číst něco, co už znám? Nenudilo, i když žádné překvapení na mě z knihy nevybaflo. Jsme zvědavá, jak se autorovi podaří udržet děj v dalších knihách - při tak rozsáhlém díle musí být ohromně těžké vyhnout se opakování, nabízet stále něco nového a nestat se předvídatelným a nezačít nudit.
Kniha nabízí přesně to, co seriál. Jestli se vám líbil, rozhodně se nemusíte bát přečíst si i předlohu.

Zbabělec dokáže být stejně statečný jako kterýkoli člověk, když neexistuje nic, čeho by se musel obávat. A všichni si plníme svoji povinnost, když za ni nemusíme platit žádnou cenu. Jak snadné nám to připadá, kráčet po cestě cti. Jenomže dříve nebo později v životě každého člověka přijde den, kdy to snadné není, den, kdy se musí rozhodnout. (680)

Chingon - Alacran y pistolero; actor of italian western

kniha # 21 Doktorka

název: Doktorka

originální název: Doktorka

autor: Ota Dub

prvně publikováno: 1982

------------

moje vydání

nakladatelství: Československý spisovatel
rok vydání: 1982

počet stran: 375

ilustrace: žádné

MUC Eva Netalová sedá k lůžku nemocného a v ruce se jí chvěje poznámkový blok.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Oba první dopisy si vzala do postele a vsunula pod polštář, ten třetí nechala na stole a položila na něj knihu.

Román mapuje život lékařského páru - Evy a Alexandra  - a později i jejich dětí - Barbory a Davida. Kniha začíná v době, kdy Eva studuje a se svým budoucím manželem se ještě ani nezná. Po svatbě s Alexem odcházejí společně pracovat do nemocnice, narodí se jim postupně 2 děti, které pomalu rostou.

Vyprávění o životě jedné lékařské rodiny se může zdát nudné. Pravdou je, že v knize nejsou žádné napínavé momenty, žádné nečekané zvraty, překvapení. Příběhem je život jedné české rodiny. Život, který pravděpodobně žijí i desítky jiných rodin - starost o děti, práce .... Přesto autor román napsal tak, že i přes "obyčejnost" příběhu vás kniha neznudí. Snadno jí proplujete až k poslední stránce - možná právě proto, že je tak reálný, nenadsazený.

Vyzpovídat se je dobrý lék, učil vídeňský profesor Freud, když vědecky zdůvodnil, světový psycholog, co znala církev svatá už celá staletí.

Proud v řece se nedá vrátit, plynoucí čas zastavit a rozsápaná důvěra spravit. Otevřenou ránu můžeš zašít, a podle toho, jak je hluboká, bude vypadat jizva.

Komplex méněcennosti člověka buď zbavuje řeči, nebo ho nutí do překotného povídání o sobě. Aby se partner třeba na něco nezeptal.

 

Každá prohra má v sobě sazenici příštího vítězství, léčí narostlé sebevědomí a chrání před domýšlivostí.

První kniha pro Tea & Books Reading Challenge

Ještě stále dočítám Doktorku, ale do konce už mnoho nechybí. Podle plánu ji zvládnu tento víkend a pak.... Je čas se aktivně zapojit do Tea & Books Reading Challenge Pravidla této výzvy jsou jasná - kniha se 700 a více stranami. Sama jsem zvědavá, jaké úrovně se mi podaří do konce roku dosáhnout.

Kterou knihou začnu? Původně mě napadla Russka od Edwarda Rutherfurda, ale nakonec dám přednost fantazy sérii Píseň ledu a ohně. Prozatím v knihovně leží zakoupený první díl - Hra o trůny.

Proč dostala tato kniha přednost? Mám ráda země od nás na východ a tak Russka je román přímo pro mě, ale v dubnu začíná vysílání druhé série Hry o trůny. Nechci, aby mi bylo z knihy vše vyzrazeno dřív, než se k ní vůbec dostanu. Všude knižní sérii chválí, tak doufám, že nebudu litovat.


Seriál mne zaujal hned. Úplně ze začátku mě ohromila Zeď. Vypadala monstrózně a zároveň úžasně. Nejsem žádným fandou fantazy (alespoň dosud jsem k tomuto žánru nijak netíhla, nelákal mne, ale to se nyní může změnit) a proto mě na seriálu zaujalo to, jak působí spíš historicky. Prvky z fantazy literatury tu spíš působí jako by tu byly jen proto, aby měl autor volnou ruku a nemusel se držet historických mantinelů.

V televizním zpracování mám nejvíce oblíbenou Aryu. A proto mě naštvalo, jakým způsobem byla první série ukončená - Arya v přestrojení odjížděla ke zdi. To není dobrý konec první série, když druhá následuje až za celý rok po ní. Kdo má tak dlouho čekat?

Nezbývá než doufat, že budu mile překvapená - knihou i pokračováním seriálu.

Romány z Tea & Books Challenge zároveň spadají mezi knihy, které lze zařadit do další výzvy - Historical Fiction Reading Challenge 

One day Alice came to a fork in the road and saw ...

kniha # 20 Pražský hřbitov

název: Pražský hřbitov

originální název: Il cimitero di Praga

autor: Umberto Eco

prvně publikováno: 2010

------------

moje vydání

nakladatelství: Argo
rok vydání: 2011

počet stran: 472 (ale možná až 40? stran z knihy tvoří doslov překladatele)

ilustrace: dobové ilustrace



Chodec, jenž by onoho šedivého březnového rána roku 1897 na vlastní nebezpečí přešel z jednoho konce na druhou stranu place Maubert neboli Maub, jak tomu náměstí říkala galerka (ve středověku centrum univerzitního života, křižované davy studentů mířících na místo, kde se konaly popravy apoštolů svobodného myšlení, jako byl Étienne Dolet), dorazil by do jedněch z nemnoha končin, jež nepostihly demolice barona Hausmanna.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

K čertu s ním, ještě nepatřím do starého železa.

Román se mi líbil, i když rozhodně nemohu tvrdit, že jsem jej zcela pochopila. Mnoho věcí v textu není napsáno přímo : "V minulosti mnozí chodili k Magnymu, aby zdálky obdivovali spisovatele jako Gautiera nebo Flauberta, a ještě předtím souchotinářského polského klavíristu vydržovaného tou zvrhlou osobou, co chodila v kalhotách." Tohle jsem pochopila - mluví o Chopinovi a George Sandové. Ale je zde ohromná spousta jiných věcí, které jsem nepostřehla, neodhalila .... prostě mi uniklo a tím jsem přišla i o mnoho z románu. Můžu být trošku naštvaná (tohle není chyba knihy, ale mé nevzdělanosti) a pak to obrátit ve výhodu: kolik nových slov se tak může dostat do mého slovníku - cerebrální, perfidní, denuncovat...

Tato kniha je součástí
Historical fiction reading challenge

V budoucnu budu moci knihu přečíst znovu a najít v ní něco, co jsem neviděla, čeho jsem si nevšimla, nepochopila. Vždycky mi tak nabídne něco nového - a kolik knih tohle asi umí?

Fakt mě štval Dan Brown s Šifrou mistra Leonarda. Přesněji řečeno ne on, ale hloupý mediální zájem kolem jeho knihy. Celý ten hunbuk mě docela odradil od toho si knihu přečíst a nečetla jsem ji do dnes. Nemám ráda konspirační teorie - když si dáte práci vše na sebe napasovat, můžete vidět spiknutí ve všem - v epidemiích, válkách, terorismu .... Vždyť i taková Nostradamova proroctví lze narvat na všechno - světové války, atomové zbraně, pád dvojčat .... a tak dál až donekonečna.

Pražský hřbitov je případ, kde můžete vidět, jak lze takové myšlení dovést až k ad absurdum. Na druhou stranu - kdo dokáže, že to není pravda?


Lidé se nikdy nedopouštějí zla tak dokonale a s tokovým nadšením, jako když to dělají z náboženského přesvědčení.

Důležité je vědět něco, o čem druzí nevědí, že to víte.

g