neděle 2. října 2011

kniha # 12 Já, Claudius

název: Já, Claudius
originální název: I, Claudius
autor: Robert Graves
prvně publikováno: 1934
------------
moje vydání
nakladatelství: BB/art
rok vydání: 2006
počet stran: 430
ilustrace: žádné



Já, Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus Takový a Makový atd. (teď vás ještě nemíním zatěžovat všemi svými tituly), jemuž kdysi, a není tomu tak dávno, přátelé, příbuzní a druhové říkali "Claudius Hlupák" nebo "Ten Clauduis" nebo "Claudius Koktavý" nebo "Clau-Clau-Claudius" nebo přinejlepším "strýček Claudius", chystám se teď vypsatu tu divnou historii svého života. 
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Rozhodně jsem si totiž neosvojil výsadu zralých historiků vyjadřovat se o věcech, které znám jenom povrchně.

Narodit se v antickém světě jako člověk stižený různými handicapy je problém. Takové nedostatky, jako je koktavost nebo dokonce fyzická nedokonalost, mohou mít fatální následky. Není to tak dávno, co před se Claudiovým narozením taková věc řešila pohozením dítěte - nebo jeho svržením ze skály. Claudius měl štěstí, že se od takovýchto praktik v době jeho dětství již opouštělo.

Neduživý a koktavý chlapec Clau-Clau-Claudius, považovaný za ostudu rodiny, vyrůstá mimo hlavní dění, v ničem se s ním nepočítá. Považují ho totiž za méněcenného - jeho neschopnost se vyjádřit, občasné slintání, časté stonání a fyzická slabost - to všechno zpočátku působí proti němu. Chlapci, jako neperspektivnímu členu rodiny, se nevěnuje žádná pozornost. Má své učitele, ale nikdo od něj nic neočekává. Studium je v podstatě jediná činnost, které se může věnovat celé dny. Maximálně toho využívá.

Život ve vysoké státní politice je plný nástrah a nebezpečenství. Hlavním lídrem, osnovatelem všech intrik, je Claudiova babička Livia. Sám vnuk o ní mluví jako o "bábě". Každého, kdo jí stojí v cestě nechá otrávit. Její osoba budí nejen v rodině velký respekt a strach. Neštítí se opravdu ničeho. Navíc ví o každém vše, nic jí neunikne, žádné tajemství se před ní neuchová - o to se stará propletená síť vlastních špehů. Na druhou stranu je její vliv na státní záležitosti velice prospěšný. Taková šedá eminence s ohromným vlivem. Ačkoli je císařem Augustus, faktickým vládcem je Livie - to ona mu našeptává všechna rozhodnutí, to ona řídí jeho kroky.

Po Augustovi nastupuje na trůn Tiberius. Za vším čím je stojí jediný člověk - Livie. Tiberius vládne dlouze a krutě. Jen kdyby se tak mohl zbavit Livie ...

Každý, kdo by jen budil zdání, že se může byť jen přiblížit vládcovskému křeslu, je sveden ze světa. Udavači mají veliký vliv a Tiberius s jejich pomocí nastoluje teror. Jako jedna z prvních obětí opouští svět živých Germanicus. Jediný, kdo uniká všem těm nesmyslným obviněním, intrikám a vraždám, je Claudius. Takový prosťáček nikomu nestojí ani za to, aby ho nechal otrávit. V krvavém šílenství se Tiberiovi vyrovná snad již jen jeho nástupce - Caligula.

Caligula krátce po svém jmenování prodělá přerod v Boha. A krvavé lázně propukají nanovo. Těžko mezi sebou jednotlivé císaře porovnávat, ale Caligula jedná rozhodně nejméně logicky. Bojuje s Neptunem, mluví s Jupiterem - často se i pohádají, spí s Dianou ... Vede velice nákladný život, v ničem se neomezuje. Jeho spotřeba peněz je šílená - stejně jako způsoby, jak potřebné peníze získává. Je jen otázkou času, kdy se najde někdo dostatečně odvážný, aby se ho pokusil zbavit. Ještě než se tak stane, stačí Caligula z rozmaru oženit svého strýce Claudia s krásnou Messalinou. Kniha končí Caligulovo vraždou a Claudiovým jmenováním císařem. Claudius je republikán, ale proti davu nic nezmůže. Navíc nedokáže odolat naléhání své ženy, Messaliny.

"Město, jež punská kletba týrá
a jemuž zlato hrdlo svírá,
zví, co je hrůzy plná míra.

Z živých úst vzletí roje hmyzí
a vlastní tvář mu bude cizí,
až přijde smrt a všechno zmizí.

Dnů padesát tří, deset jar
a Clau-Clau-Clau dostane dar,
touhu všech lidí, jeho zmar.

Bez přátel, které by měl rád,
koktavě bude klopýtat,
breptat a sám se cestou brát.

Až zmlkne, odvát v jiný svět,
tak za devatenáct set let,
lidé mu budou rozumět."

"Aby nevěsta neklopýtla přes práh namželova domu, když do něho poprvé vstupuje, je v Římě zvykem, že ji přes něj vždycky přenesou."


Cynicky bych mohla knihu nazvat antickou parafrází na Hollywoodský příběh. Koktavý, postižený a opovrhovaný Claudius unikne všem intrikám. Ač od něj nikdo nic nečeká - ujímá se císařského trůnu.

Já, Claudius mě opravdu bavil. I když se jedná o celkem bichly, děj ubíhá. Žádné kudrlinky, hezky přímý děj, takže se při čtení neztrácíte. Jen si musíte dávat pozor na rodinné vztahy - v těch se zamotáte celkem snadno. Dědeček si adoptuje své 2 vnuky, kteří se tak stanou jeho syny a třetího vnuka si adoptuje jeho strýc - kdo se v tom má vyznat? Naštěstí většina takovýchto postav je brzo otrávená a do děje se pak už nepletou.

Tohle období bylo opravdu šílené. Snadno a často se rozváděli. Ještě snadněji a častěji se trávili či jinak vraždili. Vláda přecházela z rukou jednoho šílence do rukou ještě většího. Vše se řídilo rozmary vrtošivých a pomatených panovníků, kteří měli neomezenou moc.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...