název: Alchymista
originální název: O Alquimista
autor: Paul Colho
prvně publikováno: 1988------------
moje vydání
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2007
počet stran: 164
počet stran: 164
ilustrace: žádné
anotace:
Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.
Román Paula Coelha Alchymista, největší brazilský bestseller všech dob, byl dosud přeložen do 37 jazyků, vydán ve více než 150 zemích světa a prodalo se ho přes 30 milionů výtisků. - to nezní špatně, co?
VAROVÁNÍ: Pokud se vám kniha líbíla - nebo jí dokonce považujete za mistrovské dílo - dál nečtěte, protože bych vás akorát tak pekelně naštvala - asi jsem duševní zabedněnec, ale mám pocit, že autor omílá myšlenky a úvahy, které už tu byly před Alchymistou a sám nepřináší žádný nový náhled. Jen opakuje, co už někdo vymyslel.
A přitom bych tu knihu chtěla mít tak strašně ráda. Opravdu.
Alchymista není žádná bichle - když se začtete, dáte jí bezproblémů za den. Dějově není nijak nabitá, ale je postavena na filozofickém základě: "... že každý člověk má svůj Osobní příběh, ale jen málokdo ho dokáže prožít. Lidé volí raději pohodlí a jistotu místo rizika."
Román je opravdu hezky napsaný. Můj hlavní problém je, že se nedokážu stotožnit s jednou z myšlenek, která je v díle nejednou zmiňována: "A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil." Jsou i další myšlenky, které mi nesedí, ale tahle hraje prim. Myslím si, že je to právě naopak (ne, nejsem pesimista, ještě ne).
Abych nebyla úplně negativní, tahle úvaha se mi velice líbí:
"... soustředíš-li se na přítomnost, budeš ji moci zlepšit. A zlepšíš-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší. Zapomeň na budoucnost a prožívej každý den svého života podle naučení Zákona a v důvěře, že Bůh pečuje o své děti. Každý den v sobě nese Věčnost."
Úplně ze všeho nejvíc se mi líbila hned první strana a pak konec. První měla vtip a konec překvapivé rozuzlení. To mi ale nestačí. Zvlášť, když první strana ani není autorova, ale převzal ji od Oscara Wilda. Knihu dávám do zpět do poličky a minimálně do dosažení středního věku (nebo ještě lépe později) nechci knihu vidět. Možná se mi po tom bude líbit.
Vyvstal mi ale problém. První dojem. Ten se opravdu nepovedl. Má tedy cenu, abych si přečetla další knihu od Paula Coelha, když se mi tahle nelíbila? Nebo budu příjemně překvapená?
