středa 14. září 2011

kniha # 11 Alchymista

název: Alchymista
originální název: O Alquimista
autor: Paul Colho
prvně publikováno: 1988
------------
moje vydání
nakladatelství: Argo
rok vydání: 2007
počet stran: 164
ilustrace: žádné


anotace:
Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.

Román Paula Coelha Alchymista, největší brazilský bestseller všech dob, byl dosud přeložen do 37 jazyků, vydán ve více než 150 zemích světa a prodalo se ho přes 30 milionů výtisků.  - to nezní špatně, co?

VAROVÁNÍ: Pokud se vám kniha líbíla - nebo jí dokonce považujete za mistrovské dílo - dál nečtěte, protože bych vás akorát tak pekelně naštvala - asi jsem duševní zabedněnec, ale mám pocit, že autor omílá myšlenky a úvahy, které už tu byly před Alchymistou a sám nepřináší žádný nový náhled. Jen opakuje, co už někdo vymyslel.

A přitom bych tu knihu chtěla mít tak strašně ráda. Opravdu.

Alchymista není žádná bichle - když se začtete, dáte jí bezproblémů za den. Dějově není nijak nabitá, ale je postavena na filozofickém základě: "... že každý člověk má svůj Osobní příběh, ale jen málokdo ho dokáže prožít. Lidé volí raději pohodlí a jistotu místo rizika."
Román je opravdu hezky napsaný. Můj hlavní problém je, že se nedokážu stotožnit s jednou z myšlenek, která je v díle nejednou zmiňována: "A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil." Jsou i další myšlenky, které mi nesedí, ale tahle hraje prim. Myslím si, že je to právě naopak (ne, nejsem pesimista, ještě ne).

Abych nebyla úplně negativní, tahle úvaha se mi velice líbí:
"... soustředíš-li se na přítomnost, budeš ji moci zlepšit. A zlepšíš-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší. Zapomeň na budoucnost a prožívej každý den svého života podle naučení Zákona a v důvěře, že Bůh pečuje o své děti. Každý den v sobě nese Věčnost."

Úplně ze všeho nejvíc se mi líbila hned první strana a pak konec. První měla vtip a konec překvapivé rozuzlení. To mi ale nestačí. Zvlášť, když první strana ani není autorova, ale převzal ji od Oscara Wilda. Knihu dávám do zpět do poličky a minimálně do dosažení středního věku (nebo ještě lépe později) nechci knihu vidět. Možná se mi po tom bude líbit.

Vyvstal mi ale problém. První dojem. Ten se opravdu nepovedl. Má tedy cenu, abych si přečetla další knihu od Paula Coelha, když se mi tahle nelíbila? Nebo budu příjemně překvapená?




 

neděle 11. září 2011

Use It

kniha # 10 Mrtvá v knihovně

název: Mrtvá v knihovně
originální název: The body in the library
autor: Agatha Christie
prvně publikováno: 1942
------------
moje vydání
nakladatelství: Odeon
rok vydání: 1983
počet stran: 179
ilustrace: žádné (kresba na obálce Adolf Born)

Mrtvá v knihovně je další z románů, kde je nejdůležitějším detektivem Jane Marplová.

V knihovně rodiny Bantryových služebná nalezla mrvolu dívky. Nikdo neví, kdo to je ani jak se tam ocitla. Paní Bantryová zavolá své přitelkyni Jane Marplové, aby za ní přišla. Případu se sice ujímá policie, ale Dolly Bantryová si nechce nechat ujít něco tak vzrušujícího, jako je neznámá mrtvá dívka nalezená v knihovně jejího domu.

Pátrání je zavede do rekreačního a ubytovacího střediska. Konkrétně k panu Jeffersonovi, jeho snaše a zeťi. Dívka zde pracovala jako tanečnice - zastupovala svou sestru, která si zranila kotník a nemohla proto po nějakou dobu vykonávat svou práci. Pan Jefferson je zámožný pán, ale při leteckém neštěstí přišel o syna i dceru, sám utrpěl rozsáhlá zranění, jež na něm zanechala trvalé následky.

Aby byl případ ještě více zamotaný, objevuje se na scéně ještě jedna mrtvá dívka - mladá skautka. Je nalezena ohořelá v autě jednoho z hostí a podezřelých. Souvisí nějak s prvním případem? A jak?

Důležitou roli v případu hraje fakt, že pan Conway Jefferson chtěl mrtvou dívku adoptovat. Lidí v okolí dívky bylo mnoho, vraždu mohl spáchat kdokoli z nich.

I já jsme měla podezřelých mnoho. Jednou ten, podruhé zas onen. Někdo se nabízel "sám" - to se mi zdálo poderželé, tak jsem tuto možnost hned zavrhla ..... Ani tentokrát jsem se k řešení ani nepřiblížila. Snažila jsem se knihu číst pomalu a hlavně pozorně. Přesto jsem znovu neuspěla.

sobota 10. září 2011

Já, Claudius - první kapitoly


Mám za sebou teprve 3 kapitoly, ale už teď je mi jasné, že jsem ve škole měla dávat mnohem větší pozor. Kdybych byla bývala ... No, kdo to nezná.

Claudius začíná své vyprávění od začátku - rozepisuje se o svých dědečcích, strýcích, jejich ženách .... a já v tom pěkně zhusta plavu. V antickém světě nebyl rozvod tabu, tak jako později. Dostáváme se tedy do další úrovně. Měl-li nějaký jeho strýc 2 manželky a obě s ním měly děti + si ještě adoptoval dítě své ženy z předchozího manželství (nebo dokonce nějaké cizí), nechápu už vůbec nic.

A jména. Ta jména. Všichni ti Claudiové, Tiberiové, Agrippové .... Sem tam se někdo jmenuje stejně. Navíc nemají příjmení na které jsme zvyklí - a která by mi přitom tak moc pomohla.

A pokračujeme dál - senát, principát, konzulové... Moje beznaděj nebere konce.

Nezbylo mi nic jiného než knihu pěkně odložit a vzít si na pomoc internet. Narazila jsem na zajímavý portál zabývajícím se obdobím antiky
Zde jsem si mohla dát do souvislostí alespoň základní genealogické souvislosti rodiny císaře Claudia. Snad jsem se do toho nezamotala ještě víc. Chápu to správně? Budu moc ráda opravíte-li mne - nebo poradíte.

Livia - jeho babička, matka Claudiova otce - Drusa
Augustus - dědeček (nevlastní, vzal si Livii už když byla těhotná)
Tiberius - strýc
Drusus - Claudiův otec
Antonie - Claudiova matka 


Claudius byl následovníkem Caliguly a předchůdcem Nera. Tedy:   Caligula --- Claudius --- Nero


pondělí 5. září 2011

pár zajímavostí o knihách

Venku nečas, já si ležím v posteli a brouzdám po internetu (vím, že bych si spíš měla číst knihu, ale to bych usnula). Většinou hledám samé hnouposti, jen tak bezcílně překlikávám mezi různými weby. Podělím se s vámi o nějaké zajímavosti, které jsem vypátrala.


Nejprodávanější knižní bestsellery všech dob:
Prim jasně vede Bible se zhruba 6,7 miliardami výtisků. Druhé místo zaujímají Citáty velkého Maa a bronzovou příčku obsadil Korán s 800 miliony výtisků.

Další "nemedailové" pozice obsadila např. J. K. Rowling - Harry Potter a kámen mudrců (9. místo - 107 milionů), Agatha Christie - Deset malých černoušků (10. místo - 100 milionů)

Celkové pořadí nejprodávanějších knih všech dob si můžete prohlédnout zde

Některá další knižní nej si můžete přečíst také zde

Nejstaší dochované české věty jsou zřejmě napsané na listině z roku 1057 a zní:
Pauel dal geſt ploſcoucih zemu       
Wlah dal geſt dolaſ zemu bogu      
i ſuiatemu ſcepanu ſe duema           
duſnicoma bogucea a ſedlatu
Rozumíte? Já teda ne, ani bych nepoznala, že se jedná o češtinu.

100 nejoblíbenějších knih 20. století podle New York Times zde 
(zajímavé je porovnání mínění odborníků s výběrem čtenářů)



neděle 4. září 2011

Mike Matas: Příští generace digitálních knih

Možná budoucí forma digitálních knih v krátké přednášce softwarového vývojáře Mika Matase.

Softwarový vývojář Mike Matas představuje první interaktivní knihu plné délky pro iPad - s chytrým, dotykově ovládaným videem a grafikou a několika velmi povedenými vizualizacemi na hraní. Jde o knihu "Naše volba" od Al Gora, jež navazuje na jeho "Nepříjemnou pravdu."

Tištěné knihy přestávají stačit dnešním potřebám. Alespoň některým lidem. Je toto budoucnost knih? Je možné, že někdy v budoucnosti zcela nahradí knihy tištěné? Nebo se po čase čtenáři vrátí zpátky k papírovým knihám?  Jaké formě dáváte přednost vy? Jaký je váš názor na klasickou formu knih/digitální knihy?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...