název: Pýcha a přemlouvání (dříve také jako Anna Elliotová)originální název: Persuasion
autor: Jane Austen
prvně publikováno: 1818
------------
moje vydání
rok vydání: 2010
počet stran: 312
ilustrace: žádné
Sir Walter Elliot, pán z Kellynche v Somersetshiru, si pro své rozptýlení nikdy nezvolil jinou knihu než Debrettrův Almanach šlechtických rodů: jeho svazky mu spolehlivě ukrátily dlouhou chvíli a utěšily každou chmuru, burcovaly v něm obdiv a úctu, když pomyslel na omezený počet přetrvávajících nejstarších královských patentů, nad nimi všechny nepříjemné starosti s domácími záležitostmi se lehce rozplynuly do podoby soucitu a opovržení, když procházel téměř nekonečným seznamem privilegií za posledí století - a pokud žádný z ostatních listů nevykázal svou hojivou moc, mohl se vždycky s neutuchajícím zájmem začíst do vlastního zápisu a svůj nejmilejší svazek otevřít na stránce:
ELLIOT, PÁN Z KELLYNCHE
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Anna byla hrdá na to, že je ženou námořníka, musela ale za to platit daň v podobě obav provázejících povolání, u něhož se možná více cení jeho domácí výsady než jeho důležitost pro národ. |
| HF Reading Challenge |
Anna Elliotová roky lituje, že se nechala svou rodinou přemluvit ke zrušení zasnoubení s mužem, jehož původ pro rodinu znamená pád ze společenského žebříčku. Když se její bývalý snoubenec - nyní námořní kapitán - vrací na pevninu, dojde k jejich setkání. A oba zjistí, že ani po tolika letech nic z jejich citů neubylo, i když o tom do svého setkání nevěděli.
Anna Elliotová patří mezi lidi duševně na výši, ale mě připadla trochu "nemastná - neslaná", bez jakéhokoliv temperamentu. Není ani moc divu - v rodinné hierarchii zaujímá poslední místo. Otec a sestry Annu silně podceňují, její názory nejsou uznávány. V pyšné rodině musí její "prostota" působit dost směšně - alespoň mezi členy rodiny.
Úplně můj první dojem z knihy byl: "Pání, to jsou ale dlouhá souvětí!" Opravdu. Na citacích z knihy bych nechtěla dělat větný rozbor. Některá souvětí jsem musela číst i několikrát - když jsem dočetla větu do konce, nedávala mi tak úplně smysl, proto jsem se vrátila na její začátek a musela jí projít od znova. Trochu za to může i pro mě občas zvolený krkolomný slovosled. Tohle předpokládám bude možná chyba překladatele a následně i korektora. Chápu, že překladatel chtěl možná napodobit styl autora nebo knihu jazykově ozvláštnit, ale úmysl nevynikne v takto dlouhých větách, kdy vás naopak zmate.
Žádné komentáře:
Okomentovat