kniha # 25 Pýcha a přemlouvání

název: Pýcha a přemlouvání (dříve také jako Anna Elliotová)
originální název: Persuasion
autor: Jane Austen

prvně publikováno: 1818

------------

moje vydání

nakladatelství: Leda + Rozmluvy
rok vydání: 2010
počet stran: 312
ilustrace: žádné

Sir Walter Elliot, pán z Kellynche v Somersetshiru, si pro své rozptýlení nikdy nezvolil jinou knihu než Debrettrův Almanach šlechtických rodů: jeho svazky mu spolehlivě ukrátily dlouhou chvíli a utěšily každou chmuru, burcovaly v něm obdiv a úctu, když pomyslel na omezený počet přetrvávajících nejstarších královských patentů, nad nimi všechny nepříjemné starosti s domácími záležitostmi se lehce rozplynuly do podoby soucitu a opovržení, když procházel téměř nekonečným seznamem privilegií za posledí století - a pokud žádný z ostatních listů nevykázal svou hojivou moc, mohl se vždycky s neutuchajícím zájmem začíst do vlastního zápisu a svůj nejmilejší svazek otevřít na stránce:
ELLIOT, PÁN Z KELLYNCHE

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Anna byla hrdá na to, že je ženou námořníka, musela ale za to platit daň v podobě obav provázejících povolání, u něhož se možná více cení jeho domácí výsady než jeho důležitost pro národ.

HF Reading Challenge

Posmrtně vydaný román Jane Austen podle mě patří mezi ty méně známé - alespoň u nás. Každý zná Pýchu a předsudek, Emmu a Rozum a cit, ale toto dílo není v široké veřejnosti tak známo. Ani mě název Pýcha a přemlouvání vůbec nic neříkal. Musela jsem si přečíst originální název, aby se mi rozsvítilo. Ještě větší zmatek mi způsobilo, že původně byl do češtiny Persuasion přejmenován jako Anna Elliotová (pod tímto názvem jej vydalo i nakladatelství Academia).

Anna Elliotová roky lituje, že se nechala svou rodinou přemluvit ke zrušení zasnoubení s mužem, jehož původ pro rodinu znamená pád ze společenského žebříčku. Když se její bývalý snoubenec - nyní námořní kapitán - vrací na pevninu, dojde k jejich setkání. A oba zjistí, že ani po tolika letech nic z jejich citů neubylo, i když o tom do svého setkání nevěděli.

Anna Elliotová patří mezi lidi duševně na výši, ale mě připadla trochu "nemastná - neslaná", bez jakéhokoliv temperamentu. Není ani moc divu - v rodinné hierarchii zaujímá poslední místo. Otec a sestry Annu silně podceňují, její názory nejsou uznávány. V pyšné rodině musí její "prostota" působit dost směšně - alespoň mezi členy rodiny.

Úplně můj první dojem z knihy byl: "Pání, to jsou ale dlouhá souvětí!" Opravdu. Na citacích z knihy bych nechtěla dělat větný rozbor. Některá souvětí jsem musela číst i několikrát - když jsem dočetla větu do konce, nedávala mi tak úplně smysl, proto jsem se vrátila na její začátek a musela jí projít od znova. Trochu za to může i pro mě občas zvolený krkolomný slovosled. Tohle předpokládám bude možná chyba překladatele a následně i korektora. Chápu, že překladatel chtěl možná napodobit styl autora nebo knihu jazykově ozvláštnit, ale úmysl nevynikne v takto dlouhých větách, kdy vás naopak zmate.

kniha # 24 Bouře mečů

název: Bouře mečů
originální název: A storm of swords
autor: George R. R. Martin

prvně publikováno: 2000

------------

moje vydání

nakladatelství: Talpress
rok vydání: 2011
počet stran: 1200
ilustrace: žádné

Den byl šedivý, mráz štípal až do kostí a psi ne a ne chytit stopu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Trhavě se zhoupl do vzduchu, kopal a svíjel se na konci provazu, a stoupal nahoru, stále výš a výš.


Prozatím nejvíce objemná kniha série a pro mě zatím s nejhezčím přebalem v českém vydání.
Pokaždé, když čtu nějakou knihu ze ságy Píseň ledu a ohně, mám hroznou chuť zavolat do práce, že je mi hrozně špatně a proto nemohu přijít, jen abych nemusela knihu odložit. Zatím pokaždé s vypětím svých sil do práce dorazím. Ale je to boj ;-) Jsem vůbec zvědavá, jestli tohle někdy doopravdy udělám.

George R. R. Martin nešetří opravdu žádného hrdinu. Jedny z klíčových postav klidně nechá připravit o život. Robba a Catelyn opravdu velice lituji. Vůbec mě nenapadlo, že může dojít ke smrti takto klíčových postav - alespoň Robb mi připadal dost nepostradatelný pro příběh. Naopak jsem byla "potěšena" smrtí Joffreyho. Takhle se zbavili toho malého spratka a zároveň dostala Cersei lekci.

 Kniha je součástí Historical Fiction Reading Challenge

a Tea & Books Reading Challenge

Ale Sansa! Ta mě tak štve - tím jaká je to "hloupá ovce".
Stačí si vzpomenout na blbou Popelku a jí podobné. Je jasné, že v pohádce zvítězí dobro nad zlem a tak i hodná, poddajná Popelka zvítězí nad zlými sestrami a macechou. Jako malé mi připadalo jasné, že to tak musí být - vždýť ona byla tak hodná, ať jí ublížili sebevíc, nikdy ani nehlesla a dál tiše snášela nespravedlnost na ní páchanou. Protože byla sama hodná a tak dobrá, od nikoho neočekávala nic zlého.
Když jsem vyrostla, říkala jsem si, co se divý, když si všechno nechá líbit. Něco podobného je i Sansa.

Jak mi ze začátku přišlo nespravedlivé, když o ní Cersei tvrdila, že je mdlého rozumu, myslela jsem si - je to prostě čistá duše, ale pak z druhé strany mi něco našeptává, že bude asi opravdu úplně blbá, když věří každému všechno, co jí nakuká. Doufám, že po tom, co Malíček provedl na konci knihy její tetě Lyse Arryn, otevřou se jí oči a alespoň pochopí, že co se zpívá v písních je pro malé holčičky.

Po Bouři mečů následuje Hostina pro vrány. Vázaný titul by měl znovu vyjít koncem dubna.